Letos se Jawa setkání konalo poslední srpnový víkend, tj. 31.8. Na akci převládají klasické stroje, kývačky, panelky, péráci, ale najdou se i stroje předválečné, či méně známé (alespoň tedy pro mě).

Na improvizované výstavě motocyklů je vidět, že výsledky práce renovátorů jsou rok od roku lepší. Navíc mnozí pochopili, že citlivě restaurovaný stroj často potěší oko více než lecjaká leštěnka.

Akce je dobrým cílem výletu i pro majitele motocyklů jiných značek. Člověk se pak neubrání srovnávání a … to už je trošku smutnější.

Tak ať se všem jawařům daří a zase příště !

JiriK

Fotogalerie

Tuto tradiční akci netřeba nijak zvláště popisovat. Také tentokrát se už od pátečního odpoledne začali sjíždět do zahrad slavkovského zámku milovníci veteránů a (to zejména) prodejci všeho možného na burzu, která tuto akci doprovází.

Letošní ročník byl, alespoň dle mého, ve znamení amerik a youngtimerů. Počet předválečných strojů zřetelně poklesl. Nepříznivá předpověď počasí (tradičně) nejspíše stojí za malým počtem vystavovaných motorek, pár německých a japonských motocyklů se ztrácelo v jawácké červeni.

Projít doprovodnou burzu dá zabrat. Možná by neškodilo roztřídit prodejce dle nabízeného sortimentu třeba tak, že auto- moto semhle, porcelán, parůžky, hodiny a fajfky támhle, military doprostřed, žužu, želé, marcipán a cukrová vata dozadu.

No však uvidíme čím nás pořadatelé příště překvapí, já si rád do Slavkova zase zajedu.

JiriK

Fotogalerie

Muzeum najdete v objektu bývalé vodárny a vodní elektrárny pod přehradou a jen pár kroků od parkoviště. V muzeu uvidíte několik desítek automobilů, motocyklů a velkou sbírku jízdních kol.

Naprosto unikátní je sbírka nejrůznějších dobových předmětů, heverů, olejniček a také dokumentů vztahujících se k motorizmu v předválečném období. Muzeum je ojedinělé velice, ale VELICE ! vkusnou a nesmírně KREATIVNÍ instalací exponátů. Takovou, která se jen tak někde nevidí!

Vřele všem doporučuji k návštěvě.

JiříK

Publikováno s laskavým svolením redakce časopisu Motor Journal.

Krize je přítomná všude a sponzoři šetří, navíc předpověď počasí nevěstila nic dobrého. Naštěstí se obavy nepotvrdily, účast byla nadmíru vysoká a nezklamala ani organizace ani počasí. Je vidět, že akce má své místo ve veteránském kalendáři velmi pevné. Možná by proto mohl pořadatel pomalu začít přemýšlet nad tím, jak začít upřednostňovat kvalitu před kvantitou.

JiříK

Vůz dostal nové obutí, byl vyčištěn interiér a odstraněny některé, dodatečně prováděné, úpravy. Poškozené nebo příliš opotřebené díly byly rovněž nahrazeny.

Jelikož vozidlo je občas používáno k propagačním akcím místního SDH (Sbor Dobrovolných Hasičů), nese nově i jeho označení.

JK

Na mnoha čízách bylo vidět, že slouží svým majitelům k častým jízdám, dlouho a věrně a že by si už už zasloužily nějakou tu menší investici . Naopak, na jiných vystavených strojích bylo vidět, že si jezdci svých strojů náležitě cení a dokáží je udržet v krásném stavu a dokonce je i špičkově renovovat či restaurovat.

Jedni i druzí vyrazili od výstaviště nejprve na Šelepku č.1, což, jak brňáci vědí, je kultovní hospůdka a také místo, kde skútraři pravidelně schůzují. Zde proběhlo fotografování seřazených strojů a tady se také kolona skútrařů rozdělila.

Jak jsem záhy pochopil, byly připraveny dvě varianty vyjížďky. Zatímco cílem první skupiny bylo místo posledního odpočinku jednoho z kolegů skútrařů, já jsem se přidal k té druhé, větší a „lesklejší“ a vyrazil za ní směrem na Bílovice do Ruprechtova.

Bohužel jsem musel také plnit jiné povinnosti a tak jsem dal za Řícmanicemi pestrému hejnu dvaceti krásných skútrů sbohem. A jak jsem později slyšel, přišel jsem tak o další, skvělý program…

Škoda. Ale určitě příště pojedu zase!

JiříK

Pár technických údajů

Vůz byl vyroben v roce 1976 s číslem karoserie 291 a číslem podvozku 222. Motor má výrobní číslo 239, objem 3.495 cm3 s výkonem 165 koní. Část svého služebního života tato Tatra strávila u KNV v Hradci Králové. Poté byla přidělena HZS, kde následovala přestavba.

Přestavba na speciální vozidlo rychlé technické pomoci, Tatra 623 RTP, byla provedena v podniku Metalex Praha. Vůz tehdy rovněž dostal novou karoserii, tentokrát s bílým lakem. Ze služby u HZS byla definitivně vyřazena 21.12. 2006.

JK

[See image gallery at www.cck-brno.com]

Sraz byl na benzínce u brněnského Boby centra. Po deváté hodině vyrazil malý konvojík parníků přes Soběšice směr Blansko.

Krásný, podzimní den, dal vyniknout přírodě a krajině Moravského krasu. Trasa jízdy byla velmi dobře promyšlená, s několika zastávkami na opravdu zajímavých místech. A tak jsem si, jedoucí na svém, čerstvě zrenovovaném oři, vychutnával pohled na všechny ty barevné skútříky, plující přede mnou po klikatých silničkách našeho Moravského krasu. Prostě NÁDHERA!

Musel jsem se, bohužel, předčasně odpojit a tak mně minuly ty ony věhlasné rybí speciality, podávané na výlovu rybníka v Jedovnicích. Někteří CCK členové se při té udalosti, jenom jakoby náhodou, vyskytovali. Že Žako?

Můj stroj absolvoval po renovaci svoji premiéru a tak měl co dělat aby ostatní stíhal. Dokonce se jedna muška, potvůrka, vyskytla, ale s jejím vychytáním mi bleskově pomohl Tom “Mekgajvr“ Svoboda, čímž mu tímto opravdu děkuji!

Nesporně největší výkon dne podal skútrař, který na akci dorazil po ose! z Uherského Brodu se svým, a nutno podotknout, velmi pěkně renovovaným, prasátkem.

Můj zážitek? Byla to opravdu velmi vydařená akce a organizátorům patří velký dík. A příště? Hmmm … no … asi … chvilku … zapřemýšlím… Jestli teď někdo zapochyboval, tak se velmi plete. SAMOZŘJEMĚ, ŽE JEDU OPĚT!

J.K.

Když jsme obdrželi od Mgr. Sylvie Dykové z Technického muzea Brno pozvánku do Slupu na Slavnosti chleba, přiznám, že se mi až tak moc jet nechtělo. Jde přece jen o akci zaměřenou na tradiční lidová řemesla a setkání dětských, folklorních souborů. Výstava veteránů je zde jen doplňkem programu, podobně jako jízdy historickými autobusy do bunkru v Šatově.

Vyhlídka na pohodové svezeníčko krásnou krajinou jižní Moravy, podpořená předpovědí pěkného počasí však byla velmi lákavá – a tak jsem jel.

Zjistil jsem, že monumentální, renesanční mlýn ve Slupu stojí za prohlídku, stejně jako bunkr v Šatově nebo zámek v Jaroslavicích. Překvapila mě úroveň a nasazení dětských souborů. Obyčejně se při poslechu lidovek ošívám, ale děcka hrála s takovou vervou a nasazením, že jsem nejenom vydržel, ale se i dobře bavil.

Zatímco pánové obdivovali vystavenou techniku, dámy se většinou věnovaly konzumaci burčáku,* já se vrátil do dětství nákupem maxipendreku. Pozdě odpoledne se kolona rozdělená na kempaře a domovníky přesunula ze Slupu do domovů kolem Znojma, nebo do Jevišovic.

Archeologické nálezy svědčí o tom, že Jevišovice si jako místo vhodné k táboření člověk vybírá už tisíce let a tak jsme zde zakempovali také. Pod hradem Suchého Čerta hned u přehrady v pečlivě udržovaném kempu Veselka. Czerwův Elvis, Andyho grilované speciality a Siggiho velmi dobře zásobená mobilní vinotéka pak spolu s teplou nocí a naplno rozsvíceným měsícem v úplňku vytvořila náladu, ve které jsme si potykali i s geniem loci**

Nedělní program byl dílem improvizace. Kávička, odjezd do muzea motocyklů v Lesné, opět kávička, odjezd na sběr hub s hubeným výsledkem, pozdní oběd a nakonec další improvizace s kurzem směrem Pálava. V Pavlově nás při kávičce se zmrzlinou zastihl podvečer.

Jel jsem, viděl jsem, nelitoval jsem. A příští rok pojedu zas.

*burčák – výsledek tzv. bouřlivého kvašení hroznového moštu (nehotové víno). POZOR! – nezaměňovat s onou nahnědlou tekutinou, prodávanou pod stejným názvem u silnic a ve větších městech.

** genius loci – viz slovník cizích slov

J.K.