Nejmladšímu Proseckýmu se ale víc líbí v Tatře 75 po svém pradědečkovi, nebo v dědečkové Tatře 128. A poslední foto dokazuje, že i oblečení si umí vybírat. Na triku je vidět první kopřivnický automobil – President.

Ostatně přijeďte 22. – 24.8 2008 na CLASSIC CAR WEEKEND do Bystřice nad Pernštejnem a přesvěčte se sami!

Franta Prosecký

Do služebních vozidel přibyl další vůz Veřejné bezpečnosti, tentokrát Mosvič 412, který se Škodou 1202 a STB Volhou 21 tvoří hezký koutek služebních vozidel.

V řadě 613 je repasovaný vůz čtverkového typu po panu ministru Stránském. Tatry, ale starší a s motorem vzadu posiluje klasický „Hek“, tedy Tatra 87, která je v provozním stavu, tak jak do poslední chvíle jezdila, a to od roku 1968 i v Rakousku, kam s ní tehdejší majitel emigroval. Před pár lety tam byla nalezena – stále jezdící a dovežena zpět do ČR. Taky prošla nezbytnou udržbou a je zpět v provozu – tentokráte už jenom na veteránské akce a k potěšení majitele.

Rourové Tatry, tedy motory vepředu a výrobou předválečné, posiluje Tatra 57 AB speciál, po automobilovém konstruktéru panu Drábovi z Tišnova. Poslední novinkou je T 75 cabrio pana Františka Proseckého staršího. Tento několikanásobný Mistr Republiky Poháru HV nás na sklonku loňského roku navždy opustil.

Letošní, tedy osmá sezóna bude možná již poslední na tomto místě. Bystřický Tatra klub společně s Městským Úřadem Bystřice n.P. usilovně hledá prostory na přestěhování Musea na Vysočinu – tedy do zmiňované Bystřice, takže kdo jste na Bítově ještě nebyl, tak neváhejte. Máte na to pouze tyto prázdniny, kdy je otevřeno denně a to od 9.oo do 19.oo. Těšíme se na Vás!

F.P.

I já, respektive moje Tatra 128, kterou znáte z Bystřického náměstí, kde ji krásně do taktu rock’n’rollu rozkolíbala kapela The Fireballs, byla pozvána na nátáčení jednoho z těchto dílů. V krutých únorových mrazech jsem ji potřeboval dostat z Bystřice do vojenského prostoru ve Vyškově.

Bohužel pro televizní štáb, nepřistoupil jsem na dojetí po vlastní ose. Za prvé – Tatra nemá platné SPZ, teda dnes už RZ, a za druhé – a hlavní bod proč né jízda po ose – na silnicích je sůl a to je největší kamarád s korozí, kterou určitě nikdo z nás nemiluje.

V neděli ráno v pět přijel moderní kamion. Tatra stála v garáži, tak se startem nebyl problém. Vyjel jsem s Tatrou nahoru a kluci z kamionů začli zajišťovat. Sám s tím nemám zkušenosti, tak mě nezbylo nic jiného než jim důvěřovat. Ale stejně jsem jel celou cestu přes Brno, potom po dálnici do Vyškova těsně za kamionem, asi kdyby začla padat, abych ji zachytil.

Na místo jsme dorazili v devět. Ještě teď ukazuje teploměr – 20 stupňů. Tatra je řádně vyfoukaná, a nikdo ze štábu nevěří, že ji uvedeme do chodu. Mám s sebou bufíka z Tatry 815, staruji ho, namířím pod motor a jdeme uvést do chodu plynové hořáky, abychom dali nasát teplého vzduchu při startu. Kdysi se na toto používaly noviny, no ale je jiná doba. Jedna plynová bomba je i z kufru doprovodného auta zamrzlá, a tak nejvíc práce dá její uvedení do chodu. Sedám do Tatry, Milan strká hořáky do sání, utrhuji přimrzlou ruku z volantu, stavím ruční plyn a mačkám čudlík startéru. Ještě že má Tatra dvě baterie – startér točí a … motor chytá. Trochu si zakouří, já stahuji ruční plyn na správné otáčky a můžeme začít.

Celou neděli je nádherné slunečné počasí, a já s Tatrou jezdím po uježděném sněhu, sem tam posypaném štěrkem po vojenském prostoru, a je nám nádherně. Potěšilo samozřejmě i poplácání a pochválení panem Hutkou, který tyto příběhy uvádí. Tady se taky dozvídám, že s tímto typem Tatry v roce 1961 proráží sedm lidí přes železnou oponu až do Vídně, kde dostává Tatra 128 od západních novinářů přezdívku Tank svobody.

Cestou zpátky, opět v doprovodném vozidle, už pak jenom probíráme, kolik záběrů asi bude použito a jak to asi bude vypadat. V Bystřici se už ani nesnažíme rozehřívat lampy a startuji Tatru na studený vzduch. Opět chytá, snad ještě líp, než na teplý vzduch z hořáků. Zajíždím s ní zpět do garáže, trochu se s ní pomazlím, poděkuji ji a jdeme domů, těšit se na to, že budeme v televizi.

F. Prosecký