Jawa ČZ 150, typ 352, patří do unifikované řady nových poválečných motocyklů Československa. V očích mnohých veteránistů jsou malé kývačky často neprávem přehlíženy, snad proto, že nejsou plnohodnotnými Jawami a vlastně ani Čezetami. Toto tvrzení platí zejména pro mezitypy, které stále používají některé komponenty z céčkových motocyklů ČZ oblečené do zbrusu nového kabátu.

Tento motocykl z roku výroby 1955 je renovován ze stavu více než nálezového. Výhodou byla skutečnost, že jeho provoz byl původním majitelem ukončen někdy v 70tých letech a od té doby byl uložen ve stodole. Tím pádem nebyl během provozu nějak upravován či vylepšován. Na motocyklu jsou použity kromě výpletu, pneumatik a malého zlomku gumových dílů díly původní, bez použití replik. Pouze došlo k jejich povrchové úpravě chromováním a lakováním. Některé hodně opotřebované díly byly zakoupeny na burze ve stavu lepším (stupačky, rukojeti, atp.).

Otázkou byl často řešený problém světla kývačka versus pérák. Na motocyklu bylo ponecháno sklo původní, tj. kývačka ale s rámečkem bez štelování. Problémem renovace tohoto stroje by mohlo být množství specifických dílů, které nejsou shodné s mladšími ročníky kývaček. Mezi ně patří pérácký kohout či celochromové kryty zadních tlumičů. Zajímavostí konkrétně u tohoto kusu je použití již celobubnových kol a zadní bovdenové brzdy.

Celá renovace probíhala v amatérských neprofesionálních podmínkách a k plné radosti majitele. Pro ty, co mají rozum, umí počítat, chtějí si zajezdit a přesto propadli fenoménu kývaček, je třipětdvojka jistě zajímavou volbou.

Berni

Toto setkání historických vozů netřeba dlouze představovat. Stejně jako v minulých ročnících, i letos se sjely na bystřické náměstí vozy různých značek a různého stáří. Po renovaci či v původním stavu se řadily bok po boku, až zaplnily celou polovinu náměstí i přilehlý chodník.

Právě zde, na Bystřickém rynku, bylo pro posádky vyhrazeno časové okénko určené k osvěžení a načerpání síly v místním pohostinském zařízení.

I přes nepřízeň počasí, kdy mraky zahalovaly vršky okolních kopců Vysočiny a celé dopoledne vytrvale pršelo, se účastnící nenechali odradit a směle se vrhli do boje s vodními živly.

A konečné hodnocení z pohledu diváka? Rozhodně to stálo za to!

Berni

Dle mé špatné představy, že autíčka budou nejspíš někde poblíž hradu, jsem nejprve zhlédl tuto historickou památku. Když už jsem špatně odbočil a byl takřka před bránou, proč se nepodívat,že? Napodruhé jsem museum našel již bez problémů. Neplacené parkoviště hned před vstupem, restaurace coby kamenem dohodil, jen to strašné vedro…

Po zakoupení lístků a jejich vhození do slosovací urny (vhozené, podepsané vstupenky jsou totiž slosovány a onen vylosovaný štastlivec by měl být obdarován dárečkem. Jen doufám, že se štěstěna neusměje zrovna na mě, protože nevím, kam bych doma tu 805 zaparkoval….) hurá na autíčka.

Stojí tu pod jednou střechou zhruba kolem třech desítek automobilů, něco motocyklů, přívěsu a jeden vycpaný svišť. Své vozy tu najdou zejména milovníci kopřivnické značky, z dalších tuzemských vozů je tu na obdiv ve slušivé modři i š 1202. V zahraničních automobilech jsou zastoupeni výrobci všech světových stran, východní Volha, západní Citroën, severní VW a jižní Fiat. Vedle sebe tu stojí auta malá, větší a hodně velká. Osobní i nákladní, soukromá i služební. Celý prostor okolo aut je vkusně doplněn dobovými rekvizitami a doplňky, což dodá tu správnou atmosféru a zažene představu o řadě stojících aut v autosalónu.

Po trojím projítí celé výstavní plochy a vyfocení všeho co se dalo i nedalo, po důkladném prozkoumání a dostatečném nabažení se, jsem se vydal na zpáteční cestu k domovu, zarmoucen, že neřídím například tu bílou 87.

Pro ty, co jedou směr Brno, doporučuji ještě navštívit po cestě Muchovu Slovanskou epopej v Moravském Krumlově, tak jako jsem udělal já a uzavřel tím tento pohodový výlet.

Berni

Toto setkání příznivců nejen vojenské techniky se odehrávalo jednak v areálu firmy K&K Boskovice, jednak na přilehlých polích, kde mohla veřejnost zhlédnout ukázky pohybu kolové a pásové techniky v terénu a hlavně prohlížet sednutou trojici vrtulníků naší armády, představující největší lákadlo celé akce. Tyto stroje sovětské výroby, které lze již také jistě nazvat veterány, byly otevřeny pro veřejnost a v průběhu akce také předvedli nácvik slaňování posádky za letu.

Kromě množství gazů, uazů, tater, a jiného zeleného obrněného řinčícího plechu bylo možno na stojánce prohlédnout i nevojenská vozidla. K vidění bylo množství Československých a zahraničních motocyklů, naše vozy škoda, tatra a jiné zahraniční. Své setkání tu také měla pětice historických hasičských automobilů, které z velké části přijely po vlastní ose. Naštěstí se ale hasila pouze žízeň u stánku s občerstvením a vozy byly nerušeně k dispozici návštěvníkům, kteří si jistě zrovna tak jako já nenechají ujít příští setkání nejen v zeleném.

Berni