Každý se již setkal s tím, že valná část gumových (nebo chcete-li pryžových) dílů časem popraská, ztratí své původní vlastnosti i vzhled a s tím pochopitelně i svou funkčnost.

Dosavadní praxe nám sama dosvědčuje, že zkřehlá guma spíše škodí a nejběžněji se projevuje u všech možných těsnění. Právě s tímto fenoménem jsem se odmítl ztotožnit a po přečtení starých knížek a internetu se nám opět vrací glycerín. Kde jej však sehnat? Setkával jsem se s názory, že starý REGUM se již sehnat nedá, ale to je omyl. Spíše není tak běžně v prodeji. Doposud jej vyrábí výrobní chemické družstvo Dúbrava z Valašských Klobouků, kde tento výrobek nabízí k přímému prodeji. Doporučuji se kontaktovat na paní Františku Macků (frantiska.macku@dubrava.cz), která ráda zájemcům tento prostředek za cenově velmi zajímavých podmínek zašle. Pouze podotýkám, že je vhodné vzít si celou krabici (10 lahviček po 200 ml), kterou si pak rozdělíte s dalšími zájemci.

Samotná fáze renovace gumových dílů je prostá. Vybrané díly doporučuji pořádně vydrbat ve větším lavóru s notnou dávkou nějakého saponátu. Já osobně jsem zvolil ten nejlevnější stáčený, který bohatě postačí. Dále dobrý kartáč na nádobí a pro některé detaily i použitý zubní kartáček. Nebojte se pěny a po omytí nechte dobře zaschnout. Někdy to zabere i pár dní, rozhodně však zbylá voda další práci znesnadní. Osušené díly lze samozřejmě postupně dále detailně dočišťovat, což je samozřejmě věcí každého renovátora.

Poslední fází je nanesení prostředku REGUM na gumový díl. Asi nejlepším řešením je silné napuštění hadříku tímto prostředkem a gumový díl takto poctivě potírat. Prostředek je sám mastný a doporučuji použít nějaké gumové rukavice. Celá plocha jakoby zmastní a neošetřené místo je tak jasně zřetelné. Není potřeba přebytečný glycerínový roztok otírat, protože rozpouštědlo se brzy odpaří a glycerín ulpí na povrchu, případně se vsákne do gumy. Výsledek je velmi uspokojivý a takto ošetřené díly, pokud je ihned nepoužijete, doporučuji uložit do tmavého místa a pro jistotu ještě zakrýt proti prachu a nečistotám.

Celkově se tato práce vyplatí, přestože zabere poměrně hodně času, což také závisí na počtu dílů. Mně to zabralo cca 5 dní, ovšem životnost dílů se mi tímto zmnohonásobila. A co vám?

Původně jsem byl služebně vyslán na mezinárodní veletrh řemesel IHM, který se konal koncem března v bavorském Mnichově s tím, že výstavu klasicky projdu, nasbírám kontakty a pojedu zpět. Ovšem když jsem si přečetl pořádně program a dozvěděl se o profirenovátorech na veletrhu, tento veletrh se pro mě nabral jinou dimenzi. Těsně před otevřením hlavního vchodu byla vstupní hala jak úl, ale po zaznění gongu přesně v deset hodin se hukot zesílil a davy se začaly kultivovaně sunout vpřed skrze bezpečnostní rámy a turnikety. Prvních šest pavilónů jsem prošel téměř bez duše, ale na pavilon 7 jsem se těšil jak malý kluk. Jakmile jsem tam vstoupil, byl jsem si jistý, že tady zůstanu asi navždy.

Každému chlapovi, který miluje vůni benzínu a rád se podívá na pěkné hostesky, muselo srdce poskočit. Bylo tam takové množství stánků, že jsem ani nevěděl kam dřív. Přesto jsem napětí nevydržel a dal se do hovoru s mladým ředitelem Kurtem Dachauerem z německého designového studia Martelleria. Tato firma je specializována na tvarování plechu. Takhle stroze se představili. Znělo to docela drsně, ovšem za ním stojící exponáty a fotografie jejich výrobků svědčily o ryzím zaměření na zvláštní klempířské výtvory. Nejprve se rozpovídal o dodávkách karosérií pro filmy, co dělali zpočátku z laminátu, ale později se začali specializovat na karosérie pro auta převážně třicátých let.

Nejvíce mě však překvapila cenová relace stavby takových karosérií. Zapomeňte na všechny chotusické, slavkovské a podobné obchodníky, kde se blatník na oktavii prodává i za tři tisíce. Například vyobrazená kapota z hliníku (pozor jeden kus !) stojí poměrně překvapivých 250 euro a majitel si nijak nestěžuje na neoriginalitu dílu.

I to stojí za pomyšlení. Dalším překvapením bylo sdělení pana Dachauera, že jsou schopni vyrobit téměř jakoukoli karosérii za tři až čtyři týdny. Vyprávěl mi o případu, kdy vyrobili pro historický film repliku automobilu, ke kterému nebyla žádná dokumentace, pouze několik dobových fotografií. Podle těchto fotografií byla další týden od zadání zhotovena kostra a za další dva týdny byla karoséria nalakována. Zcela komicky potom vyznělo, když se náhodou po roce v jednom archivu výkresy našly a vůz byl podle výkresu o dva centimetry delší

Ovšem nejzajímavější expozicí byl modročervený „stánek“, který zabral zhruba jednu čtvrtinu pavilonu, kde se prezentovala německá školící síť Yourmove z Hamburku, která zastřešuje všechny specializované školy, které se týkají i třeba jen okrajově renovace automobilových veteránů.

Nejčastěji zde byli k vidění absolventi všech možných kurzů – automobiloví truhláři, klempíři, čalouníci, motoráři, převodovkáři … Každý z oborů měl samozřejmě přistaven jeden vůz a něm demonstroval svoje umění. Ovšem nebylo to něco „naoko“, nýbrž ostrá renovace, neboť jak mi sami na několika místech řekli, mají tolik práce, že si ji prostě vzali s sebou na veletrh.

Vždy na okrajích tohoto velkého vymezeného prostoru se prezentovaly firmy, které se tématicky zabývají veterány, ale o nich až příště. Rozhodně se vyplatí tuto reportáž rozdělit, protože v této oblasti je potřeba mnoho věcí zmínit samostatně, protože podle mého soukromého názoru stojí za to znát nejnovější trendy v oblasti řemesel.

Pizzaman