Rataják 2011

Před lety jsem byl pozván FIVA (Fédération Internationale des Véhicules Anciens – Mezinárodní federace historických vozidel) na Česko – Švýcarskou Rallye motocyklů. Po první části, která se jela v Čechách ve středním Povltaví v pohodě letních červencových dnů, jsem naložil svoji Jawu půllitra do Tranzita, vzal si s sebou policejní letní koženou uniformu z 50. let a vyrazil pokořit Švýcarské silnice a celoevropskou smečku motocyklistů na strojích, vyrobených do roku 1960…

Hned první den jsem však byl pokořen já, neb jsme jezdili v Alpách po tratích závodů do vrchu ze 30. let na švýcarsko – italském pomezí. Což není vysvětlení, proč jsem byl pokořen. Tyto historické, dnes již nepoužívané silnice, vedou třeba 20 km do kopce se stovkami nezapamatovatelných serpentin. Začínají na úpatí hor ve 30 stupních nad nulou a končí v horských průsmycích ve výšce třeba 2.500 m, kde padá sníh a jsou 2 pod nulou. Na to však má výbava nebyla stavěná a nevěřili byste, jak vám v této zimě chutná čaj bez rumu za 6 franků, tedy asi za 120 korun.

Ale proč to píšu? Tyto silnice jsou jako okopírované z kopce zvaného Rataják v Ratajích nad Sázavou. Žulová dlažba, místy prorůstající travou, která příšerně klouže a krásné serpentiny. Jako v Ratajích. A v cíli alpských tratí vás hřeje jedině to, že před vámi se po této trati proháněli závodníci zvučných jmen jako třeba Nuvolari, Chiron, Junek, nebo Caracciolla. A pak pomyšlení, že za 20 minut budete pod kopcem na druhé straně, skočíte si do kavárny a na plot si pověsíte svoji totálně promočenou koženou bundu. Sundávat si v kavárně kalhoty neradno, tak si je sušíte vlastními zbytky tepla. A lidi se chodí koukat na vagabundy z půlky Evropy, kteří přijeli na tak krásných strojích.

Letošní Rataják, inspirovaný tímto, byl podstatně teplejší. Na první ročník přijelo ve třiceti nad nulou 12 startujících. Jela se dvě kola do kopce po trati 1.300 m dlouhé za běžného provozu. Všechna kritická místa ohlídali ratajští hasiči, startérem byl Luboš Kubát – starosta městyse a cíl odmávl Ota Kvapil z pražského Veteran Vintage Klubu. Výsledné časy počítal Matěj Kmínek pod dohledem notáře Martina Foukala. Moje dcery Tereza, Kateřina a Oťaska se staraly o občerstvení a o fotky z jízdy. Všem jim patří ohromný dík, neb bez nich by to nešlo.

Po prvním kole jsem za doprovodu vozu České televize všechny účastníky provedl po historických silničkách kolem Rataje a ti, co byli v našem kraji poprvé, z něj byli nadšeni a jistě se sem budou vracet. A to byl pravý účel jízdy.

Zbývá dodat, že nejstarším strojem byla Jawa 500 OHV Rumpál z roku 1929 a nejmladším pak Fiat 500 z roku 1971 s řidičkou skoro stejně starou. Součástí jízdy byla vernisáž výstavy Automotosranda v Klubu Čtrnáctka, na které pohovořil Vítek Hrabánek z Vraníku a zahrál Jirka Koštýř.

Vyhráli všichni, kteří přijeli.

Ota Kmínek
foto: Otýlie Diatková