Deštivý den je jako stvořený k návštěvě muzea či jiné zastřešené atrakce. Třeba veletrhu veteránů v dolnorakouském Tullnu. Proudům vody můžeme být nakonec ještě vděčni, protože jsme ušetřili: trhovců ani nám se nechtělo postávat v nevlídném počasí, a tak jedinou investicí bylo vstupné a projetý benzín. Ušetřené zlaťáky pak putovaly do nádrže auta a po příjezdu domů do lednice. I na tuto absurditu si už pomalu zvykám…
Pohodovou jízdou z Brna přes Pohořelice, Znojmo a Hollabrunn lze vzdálenost cca 135 km urazit za 2,5 hodiny. Jediné, na co si třeba dát pozor, je placený šestikilometrový úsek rychlostní komunikace S3 pod Hollabrunnem, která překryla původní B303 a postupně se prokousává k našim hranicím, kam má dorazit do roku 2018. Je třeba projet městem a na jeho jižním okraji pokračovat dál po několikasetmetrovém zbytku původní silnice (Wiener Str.) a poté buďto zleva nebo zprava dálničního tělesa po obslužné komunikaci. Ona je to obyčejná polní cesta, ale pište polní, když našinec si obvykle pod tímto pojmem představí výmoly, kamení, bláto,… Tohle je ale asfalt čisťounký a hlaďoučký jako andělská prdýlka.
Hlavní parkoviště veletrhu je sice placené, vůz však lze odstavit i jinde, stačí se dívat, kde parkují domorodci. Biletářka vyžadovala 10 eur na osobu, zlomit ji na skupinovou slevu se naší dvojici nepodařilo, ba ani přesvědčit, že nám 15 ještě nebylo.
Letošní Oldtimermesse obsáhla všechny haly výstaviště a navzdory přeháňkám i volné prostranství určené pro vozy návštěvníků, kteří dorazí vlastním veteránem a případně ho nabídnou k prodeji. Ostatně, procházka v dešti mezi auty ze 60. až 80. let, seřazenými jako před nějakým supermarketem té doby, zprostředkuje možná i autentičtější pocity než exponáty naaranžované ve výstavní hale. Plochu nad bránou od hlavního parkoviště obsadila čtveřice užitkových vozů Steyr z konce 50. let. Všechny ve vzorně zrenovovaném stavu. Dva valníky s plachtou, jednostranný sklápěč a popelářský vůz. Fotit jsem chtěl až při návratu, doufaje, že mezitím ustane déšť. Bohužel mi dříve došly baterie, takže náklaďáčky jsou jen v pozadí několika snímků.
Pět hal bylo zaplněno automobily, ve zbývajících postávali prodejci převážně literatury, zbytných modelů a všemožné autokosmetiky. V největší hale pak aukční síň Dorotheum pořádala dražbu klasických aut a youngtimerů. Jak jsem zmiňoval již v úvodu, prodávající náhradních dílů a dalšího vzácného harampádí, kteří obvykle zaplní téměř všechny volné plochy, byli letos kvůli počasí ve výrazné menšině. I tak jsme procourali téměř sedm hodin a po návratu k autu se ujistili, že tohle nelze absolvovat každoročně. Leda začít prodávat čínské modýlky, pak snad jo.
Více o akci a její atmosféře napoví pár připojených snímků. Kompletní fotogalerii naleznete na mém Flickru.
J. Šantavý
Fotogalerie
Píšete nám