Modrobílý sen…
Dovolím si Vás přenést do příběhu, který se opravdu stal, aniž by mě dřív kdy napadlo, že se může stát skutečností. Psal se 10. červen 2006 a můj jawácký svět totálně vykolejil z předem poklidně zaběhnutých kolejí. Byl to den kdy, jsem se stal právoplatným majitelem čehosi zvláštního. Nejdříve si ale připomeňme, co tomu předcházelo.
Jak již tušíte z nadpisu tohoto článku, nebude se jednat o tak běžnou Jawu, neboť ty s modrou barvou většinou neměly moc společného. Modrobílý přízrak zvaný Nanuk jsem poprvé uviděl na prvních Oldtimer festivalech v Holešově. Tenkrát jsem ale ještě nedokázal rozpoznat dvěstěpadesátku od třistapadesátky, natož Jawu od Čezety. Motocykly šly absolutně mimo rámec mého zájmu.
Ale tehdy v onen slunný den, zámecký park plný lidí, všude plno, zmatek nad zmatek a v tom hemžícím se mraveništi přece bylo něco jinak. Stál tam hlouček lidí, spíš chumel, přes který nebylo vidět co je uprostřed tohoto malého davu. Po chvíli se mně podařilo probojovat skrz a spatřil jsem něco, o čem jsem nikdy neslyšel, ba ani jsem to nikdy neviděl! Bylo to prostě něco, co se vymykalo všemu, co jsem znal z historických vozidel. Ano, milí přátelé, byl to jeden z mála dochovaných exemplářů policejní modifikace Jawy 350, zvané Nanuk, nebo také Ledňáček.
Tehdy si pamatuji, že jsem na to laminátové nadělení zíral v úžasu a říkal jsem si To tak mít… Nevěděl jsem, kdo to vyráběl, na co to sloužilo, jen mě to zkrátka ohromilo svými tvary. Začal jsem pátrat po historii a zajímat se o motocykly. Postupným bádáním jsem se prokousal historií Jawy, až se tato značka stala mým koníčkem. Vedli jsme mezi kamarády různé debaty o tomto extravagantním provedení třistapadesátky. Mezi tím jsem se stihl zamilovat do pětistovky, Péráka a jiných kultovních modelů. Zjištěním, že Nanuk je něco, co se vlastně nedá sehnat a k čemu není ani dokumentace, můj badatelský zájem vyhasl.
Uplynulo mnoho let, až k tomu osudnému datu. 7. června 2006. Byla to tuším středa, bylo všední ráno, nic zvláštního, až na ten nenápadný inzerát bez pořádného kontaktu. Říkal jsem si, že je to vtip, ale odepsal jsem. On to vtip nebyl! Následovalo ono obligátní veteránistovo kolečko po bankách, však většina z Vás to zná.
Na sobotu jsme naplánovali start do nejvýchodnějšího cípu Slovenska za tímto unikátem. Cesta sama o sobě by stála za samostatný příběh, kdy jsme s kamarádem absolvovali dva dny plné různých cestovatelských zážitků a strastí. Motocykl byl v ubohém stavu. Prostě troska, ale původní! Po výčitkách, že mám za něco tak zničeného, zaplatit nemalý peníz, se nakonec nakládalo a hurá k domovu. Cesta zpátky, kdy z polootevřeného pick-upu trčel omlácený Nanuk, se pochopitelně neobešla bez povšimnutí slovenské policie a tak jsme byli obohaceni o zážitky, které nás bavily při klubových schůzích.
Motocykl jsem na nějakou dobu zaparkoval a pak se pustil do nekonečné renovace, která vyžadovala velice mravenčí práci, protože jak jsem se již zmiňoval, chyběla veškerá dokumentace. Jedinou velikou výhodou bylo, že Nanuk byl kompletní a původní, leč vyjetý až hrůza. Prostě služební stroj.
Pomalu jsem ho rozebíral s jakousi bázní. Lamináty byly strávené a popraskané. S tím mě jedinečně poradil a pomohl známý z Lanškrouna, čímž po spasování měl můj kamarád lakýrník otevřenou cestu, aby předvedl, co v něm dřímá. A byla to cesta strastiplná, trvala jeden rok a čtyři měsíce. Ovšem lak je nad laky.
V podstatě náš realizační tým s mou osobou se skládal ze tří lidí. Druhý kamarád vyšel vstříc a vložil se do role elektrikáře a motoráře opravdu zodpovědně. Roky běžely a vypadalo to, že se v podstatě nic neděje. Jen v rohu garáže přibývaly krabice. Jednoho dne jsem přikročil k závěrečné kompletaci celé motorky. Skládat Nanuka je úplně něco jiného než běžnou Jawu. Všude kam se podíváte, je stokrát zhoršený přístup a navíc vše je křehké a náchylné k prasknutí. Stanovil jsem si takový termín výjezdu na Oldtimer 2010. Ovšem tento termín se nepodařilo dodržet. Motocykl byl v podstatě hotov a nachystán na zkušební cesty, když se stala ta hrozná věc.
Odpoledne jsem Nanuka oživil a nachystal na první zkušební jízdu. Vyjel jsem a po pár desítkách metrů se stala ta nemilá nehoda. Ozvalo se hrozné zarachocení, rána jak z děla a odešla komplet celá převodovka! Jak jsem se zmiňoval, motor byl ve špatném stavu a leč proběhla generálka a další opravy, zbídačený blok motoru provoz nevydržel.
Znamenalo to z celého toho nablýskaného laminátového sevření vyndat motor, koupit novou převodovku, jiný blok motoru a znovu vše osadit a uvést k životu. Toto zabralo měsíc a půl zdržení, takže motocykl nemohl být předveden v nejbližší době na žádné opravdu velké důstojné akci. O to víc bylo času na zkušební jízdy, které se k mé nelibosti odehrávaly za parného a nadmíru slunečného počasí. Nanuk jezdil víc na olej jak benzín, protože kapotáž motoru způsobovala nedobré proudění vzduchu a surový motor měl v extremních teplotách tendence se přidírat. Opatrným ježděním a dostatkem oleje v benzínu po cestách mezi odlehlými vesnicemi, se v tajnosti motocykl krásně a nepozorován zaběhl. S blížícím se koncem léta jsem zvolil termín veřejného představení veřejnosti na podzimní Motortechnu 2010. Zde jste jej mohli shlédnout v plném lesku na našem klubovém stánku CCK a to i s hračkou Nanuka na setrvačník.
Tímto chci všem, kdo mě s renovací pomáhali, poděkovat a všem ostatním udělat radost, až uvidí někde projíždět policejního stíhače.
M. Olejko
Fotogalerie
Píšete nám