Red Mania III.

Šílenství zvané Jawa graduje

Jawa 500 OHC vstoupila do mého života opravdu nenápadně. Zahlédl jsem před x léty článek v Oldtimeru, věnovaný tomu to stroji a doplněný fotografiemi pětikoule páně Czerwivcově. Designérská stránka půllitru mě zaujala natolik, že už mi nebylo pomoci, prostě chcuk!

Jenže je to věc poněkud drahá, zprofanovaná, dobovými tunery laděná a najít pěkný kus bylo bojem s větrnými mlýny. Tento maratón telefonování, pátrání, objíždění prodávajících trval několik let.

Vše přišlo opětovně, jak jinak, než nenápadně v polovině prázdnin 2006, kdy na můj inzerát odpověděl jeden pán, že nabízí. Místo nálezu Teplice, proč taky někde blíž, že? V tu dobu byla kasa vysypaná, prodávajícího cena tržní, žádný super objev. Ale to jen do doby, než poslal první fotky.

První majitel po svém otci, motocykl kompletní, původní, pojízdný a s doklady. Zkrátka stroj ve stavu, který nepřichází každý den. Čtrnáct dní mailování, čekání ohledně dovolených a pak zatmění v hlavě. Banka, úvěr, auto, kurtny, mapa, zajet pro Tomáše a start! Noční Teplice se jevily pěkně a na silnici by nejednoho řidiče upoutalo zvláštní překvapení z E55.

Majitel stroje byl motocyklový závodník, Jawu měl poměrně udržovanou, prodával ji z důvodu renovace historické zavodní motorky. Cena byla pevná, no co se dalo dělat. Jako raritu nám přidal původní kupní smlouvu z mototechny Teplice, vystavenou na jeho otce a na částku 12.400,- Kčs.

Naložili jsme a tryskem zpět na Brno. Autem se linul puch starého benzínu a oleje se spáleným karbonem a krom radosti se dostavovaly i výčitky z utracených peněz. Návrat byl dost hodně po půlnoci, ba nad ránem, jako vždy z tetací akce. Ráno jsem přistoupil k naloženému autu a ono jo, bylo tam! Po menším seřízení se motocykl rozhýbal a pan ředitel Jaw si bublal a hvízdal jak dunivý hrom. V takovém stavu jsem na něm odjezdil zbytek sezóny.

Záhy sem zjistil, že na silnici, hlavně u kolemjdoucích pamětníků, budí ohromnou pozornost. Jelikož přibývající podzim mi bránil v ježdění, tak jsem motocykl odstavil a začal renovovat. Stav byl opravdu báječný, například cca 40 % chromu bylo ponecháno původního.

Renovaci jsem chtěl provést opravdu precizně, tak že jsem nijak nespěchal a pustil se i do péráka, který dostal přednost. Motor jsem svěřil fa Karel Matuš z Uherského Hradiště. Jinak nastal obvyklý problém s termínem dodání laku, chromu atd. No, škoda mluvit! I když si člověk zaplatí – nedočká se. Zvláštní dnešní trend! Víc to ani rozebírat nechci, neboť bych musel použít mnoho vulgarismů.

Samotná renovace probíhala celkem hladce, neboť stav motocyklu byl opravdu výtečný a bylo znát, že se o něj staral odborník. Celkové práce se protáhly na rok a kousek. Naštěstí nemuselo být použito mnoho replikových dílů vyjma výfuků, ráfků, jedné stupačky, hlavního stojanu a přední lampy, neboť na motorce byla namontována ze Spartaka. Bowdeny a gumové profily nepočítám. Sedlo jsem sehnal nové, ale zcela původní a nepoužité a shodou okolností v Brně, což mě potěšilo. Motocykl jsem se snažil udělat do co nejvěrohodnějšího stavu bez žádného přelešťování a přechromovávání. Po pár porodních bolestech (ovládání plynu, což asi každý půllitrák zná, co umí bowden v rámu) se motocykl podařilo teď v prosinci 2007 oživit.

Největší bolestí byl fungl nově repasovaný karburátor, neboť fa v Unhošti, která tyto práce provádí, provádí i pěkná zvěrstva v podobě slisovaných mikro pilin. Po mravenčím úsilí bylo i toto odstraněno. No škoda mluvit! Stihl jsem najet v zimě ještě 40 km a vše klape jak hodinky. Teď pětikoule čeká v garáži na novou sezónu a já si splnil jeden ze svých největších veteránských snů.

M.O.

Jak se zrodilo šílenství zvané Jawa, se můžete dočíst zde.
A jak pokračovalo šílenství zvané Jawa, se můžete dočíst zde.