Československé mopedy Stadion a Jawetta si během 50 let od počátku jejich výroby našly řadu příznivců všech věkových skupin. Již tradičně se první květnovou neděli pořádá v obci Žebrák nedaleko Berouna setkání těchto malých strojů, spojené se spanilou jízdou, dlouhou přibližně 50 kilometrů.
Loňská rekordní účast 283 mopedů slibovala akci s velkým A, tak jsem si řekl, že TO musím vidět!
S předstihem dvou týdnů jsem začal sestavovat svého Stadiona S11, který byl po loňské, 1 680 kilometrů dlouhé expedici do Itálie, v instantním, tedy zcela rozebraném stavu. Opotřebené díly byly vyměněny, lak opraven a v pátek, den před akcí, se můj milý moped po dlouhé době rozjel vlastní silou. Následovala asi 10 km dlouhá zkušební jízda, při které se i přes šetrný styl jízdy mírně kously nové pístní kroužky. S padající tmou jsem je tedy vyměnil zpět za staré kroužky a zdálo se, že vše už bude v pořádku.
Ráno jsem na mopeda nabalil spacák a vyrazil na asi 5 km vzdálené místo srazu s dalším mopedistou Martinem, sedlajícím Stadion S22. Cestou se však ukázalo, že něco není úplně v pořádku. I přes hodinové laborování mě vadné zapalování předčasně vyřadilo ze hry. Na další oživovací pokusy už nebyl čas, tak jsem osedlal Jawu 250 kývačku a se značným zpožděním a slzou v oku, vyrazil se alespoň podívat na ostatní pojízdné mopedy. To už mi volal Erik, kamarád z Bratislavy (který na Žebrák dojel těch 400 km po ose na Pionýru), že se na spanilou jízdu startuje o půl hodiny dříve, tak ať spěchám. Stihnul jsem to jen tak tak!
Při mém příjezdu do Žebráku akorát startovala kolona mopedů na již sedmý ročník spanilé jízdy. Kolona jela převážně ve čtyřstupu, někdy i víc a s velmi malými odstupy mezi stroji, přesto trvalo skoro 3 minuty!!! než všichni projeli.
V drtivé většině se jednalo o Stadiony S11 – jejich počet bych odhadoval na víc než 200 kusů. Zbytek byly Stadiony S22, několik Jawett standart nebo sport a pár kusů Stadionů S23. Celkem 331 mopedů! Kolonu uzavíralo několik Pionýrů, Jaw vyšších kubatur, Harleyů a moderních čtyřkolek.
Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z takové nadílky starých mopedů a než jsem uvěřil, že to nebyl jen sen! S několikaminutovým zpožděním jsem začal kolonu stíhat. I když jsem neznal trasu, stopování mopedů nebylo obtížné. Cestu lemovaly už od samého začátku odpadlíci, kteří, jak se později ukazovalo, zvládali závady strojů víceméně opravovat a pak rychlou jízdou se zalehnutým jezdcem za řídítky konvoj dohnat. Dalším navigačním bodem byl celkem svižně se na obzoru pohybující modrý oblak. 🙂
Po půlhodině jízdy byla první plánovaná pauza, při které si stroje i jezdci na čtvrt hodinky odpočali. Konečně jsem si mohl prohlédnout stroje hezky v klidu a že bylo na co koukat! Od mopedů ve stavu snad včera vytažených z kupky sena, přes krásně udržované stroje až po značně upravené kreace s motorem ze Stadionu.
Následovaly další, většinou půl až třičtvrtěhodinové přejezdy, prokládané občerstvovacími pauzami. Pořadatelé měli perfektně zvládnutou organizaci, takže do snad více než kilometrové kolony mopedů, nebyl vpuštěn žádný cizorodý prvek, tedy ani já s dvěapůlí. Všem účastníkům krylo záda několik mikrobusů s vleky upravenými na převoz mopedů, co už vlastní silou nemohly dál, takže se nikdo nemusel bát, že zůstane někde na trati sám a bez pomoci. Nechybělo ani vozidlo s lékařem. Pro mopedisty z dalekých krajin bylo samozřejmě zajištěno i ubytování na předcházející a následující noc v tělocvičně místní školy.
Cíl jízdy byl opět na náměstí v Žebráku, kde celá akce krátce před polednem začínala. Jako třešnička na dortu, byla skvělá exhibice trialisty Martina Křoustka a slosování startovních čísel registrovaných účastníků o hodnotné ceny (od lahve něčeho dobrého k pití až po dovolenou u moře). Kolem páté hodiny jsem se vydal domů s pevným přesvědčením, že příští rok musím tuhle akci znovu navštívit a určitě i s MOPEDEM!
Ondra Láska (Hajtrista)
Píšete nám