Protože ne vždy je hezké počasí a jezdit s Feldou za pošmourného a deštivého dne mě nebaví, rozhodl jsem se, že si pořídím dalšího veterána. Vzpomínky na ranná dětská léta a jízdy s naší tisícovkou a zřejmě také ještě zážitky s Vinckem na CŠW způsobily, že jsem se rozhodl pro embéčko. Svoji roli také sehrály příznivé ceny, za která se dá ještě dnes pořídit.
Začal jsem pročítat inzeráty, prohlídl nějaké fotky, na pár kousků jsem se byl i podívat. Ale buď to byly nepojízdné vraky, zbastlená auta, nebo model se širokým sloupkem, který jsem nechtěl. Asi po čtrnácti dnech pročítání inzerátů jsem v Annonci, v oblíbené rubrice do 10.000,- narazil na inzerát: Prodám škodu 1000mb první majitel, garážovaná, původní lak, cena dohodou. Po zavolání jsem se dozvěděl, že o auto už kdosi zájem projevil, ale zatím neřekl jestli ho chce, takže může být moje. Protože navrhovaná cena byla velice příznivá, sedl jsem na nejbližší autobus a jel na výlet do Pardubic.
Po chvilce bloudění (tak nepřehledné sídliště jako jsou Polabiny jsem ještě neviděl!) jsem nakonec ten správný panelák našel. Prodej zařizovala dcera majitele a auto stálo jenom kousek od domu na parkovišti, protože muselo uvolnit garáž svému novému nástupci. Tisícovka totiž do poslední chvíle sloužila jako rodinný vůz. Vzhledem k najetým 82.000 km se tak ale zřejmě nedělo příliš často a navíc údajně nikdy nejezdila v zimě. Což je zřejmě pravda, protože po prohlédnutí auta jsem kromě dvou blatníků, lehce chycených v místě napojení na práh, žádnou rez neobjevil. O stavu auta nejlépe vypovídají fotky.
Embéčko jsem byl rozhodnutý vzít hned potom, co jsem ho uviděl. Bylo mi jasné, že za ty peníze další takové jen tak neseženu ale přesto jsem zkusil cenu ještě aspoň o tisícovku srazit, s tím že je rozbitý blinkr a ulomený měsíček. Paní na to okamžitě kývla se slovy, že byli rozhodnuti dát auto prvnímu, kdo jim dá nějaké peníze na ruku. Sepsali jsme smlouvu, zaplatil jsem a cestou zpátky k autu jsme ještě potkali pana majitele. Protože v autě byly v kufru a za sedačkami různé tašky, zeptal jsem se ho jestli tam nemá ještě nějaké svoje věci, ale odpověděl mi, že je to pro mě, že tam přibalil nějaké věci, které se mi určitě budou hodit. A nabídl se, že se mnou přes Pardubice pojede, protože tam jsou objížďky, tak abych trefil. Bylo vidět, že se s embéčkem loučí nerad.
Cestou jsem se mimo jiné dozvěděl, že pán pracoval v Mototechně a to už jsem tušil, že v těch taškách může být i něco zajímavého. Na konci Pardubic jsme se rozloučili a já uháněl k domovu. Cestou jsem si na embéčko postupně zvykal a než jsem urazil těch 50 km domů, bylo to jako bych s ním jezdil odjakživa. Doma jsem hned začal vybalovat tašky a zjišťoval, jaké věci mi to vlastně přibalil.
Přes léto jsem na autě rozleštil lak a postupně vychytal nějaké ty drobné mouchy, které byly jak technického tak estetického rázu. A protože se mi pod autem na podlaze objevovaly mastné černé skvrny, přes zimu jsem ještě přetěsnil převodovku, motor a když už jsem byl v tom rozdělávání, tak jsem ještě obrousil a natřel nápravy. Tím jsem dosáhl stavu, se kterým jsem momentálně spokojený a další práce by se snad měly týkat už jenom pravidelné údržby.
FunTom
Píšete nám